Specializujeme se na diagnostiku a dlouhodobou léčbu onemocnění dýchacích cest, plic a přidružených stavů.
Astma bronchiale je celoživotní onemocnění. Chronický zánět průdušek vede k jejich nadměrné citlivosti (hyperreaktivitě) a jejich opakovanému zužování. V České republice trpí astmatem přibližně 8 % populace, přičemž u třetiny z nich není diagnostikováno. Astma nelze zcela vyléčit, ale lze je léčbou účinně dostat pod dobrou kontrolu. Neléčené astma vede k trvalým změnám v plicích, které zhoršují kvalitu života.
Typické jsou opakované záchvaty dušnosti, pískání nebo sípání na hrudi, pocit sevření nebo tíhy na hrudi a dráždivý kašel. Potíže se často objevují v noci nebo brzy ráno. Charakteristická je velká proměnlivost příznaků — někdy nejsou pískoty přítomny vůbec, jindy se objeví jen při rychlém výdechu. Kašel může být jediným příznakem astmatu.
K zánětu průdušek mohou vést jak alergické, tak nealergické mechanismy. Alergické astma (nejčastější typ) spouštějí pyly, roztoči, zvířecí srst nebo plísně, často se vyskytuje společně s alergickou rýmou nebo atopickým ekzémem. Nealergické astma může vyvolat fyzická zátěž, studený vzduch, kouř, silné vůně nebo respirační infekce. Zvláštní formou je aspirinové astma, kdy mohou příznaky vyvolat nesteroidní protizánětlivé léky (aspirin, ibuprofen). U těchto pacientů je nutné zvolit jako náhradu paracetamol.
Moderní medicína rozlišuje astma podle typu zánětu: eozinofilní alergické (nejčastější — spojené s alergií a zvýšeným FeNO), eozinofilní nealergické a vzácný neeozinofilní nealergický typ. Určení fenotypu je důležité pro volbu správné léčby, zejména pro rozhodnutí o biologické léčbě u nejtěžších forem.
Diagnóza patří do rukou pneumologa nebo alergologa. Základem je spirometrie k průkazu obstrukce dýchacích cest a bronchodilatační test k ověření, zda se zúžení průdušek po inhalaci léku uvolní (tzv. reverzibilita). Při normální spirometrii provádíme bronchoprovokační test methacholinem, který odhalí skrytou průduškovou přecitlivělost. Nedílnou součástí je vyšetření FeNO (vydechovaného oxidu dusnatého) jako ukazatele eozinofilního zánětu a alergologické vyšetření pomocí kožních testů a krevních testů (specifické IgE). Všechna funkční vyšetření je ideální provést před zahájením protizánětlivé léčby.
Léky v léčbě astmatu dělíme na dvě skupiny: preventivní (protizánětlivé) — užívají se každý den a udržují astma pod kontrolou — a úlevové (bronchodilatační) — používají se podle potřeby k rychlému uvolnění průdušek při záchvatu. Každý astmatik by měl mít oba typy léků.
Nejúčinnějšími preventivními léky jsou inhalační kortikosteroidy. V nízkých dávkách jsou prakticky bez vedlejších účinků a postačují k léčbě většiny astmatiků. Při nedostatečné kontrole se přidávají dlouhodobě působící bronchodilatancia. U těžkého alergického astmatu jsou k dispozici moderní biologická léčiva (omalizumab, mepolizumab, dupilumab), která se podávají injekčně. Léčba astmatu je stupňovitá — přizpůsobujeme ji závažnosti příznaků a vždy hledáme nejmenší účinnou dávku.
Klíčová je správná inhalační technika — lék se musí dostat až do nejmenších průdušek. Výuková videa jsou dostupná na www.mujinhalator.cz.
Cílem léčby je dosažení plné kontroly nad astmatem: žádné denní příznaky (nebo maximálně 2× týdně), žádné noční buzení, žádné omezení aktivit a minimální potřeba záchranného inhalátoru. Pokud denně potřebujete úlevový inhalátor, astma není pod kontrolou — je třeba přehodnotit léčbu.
🎧 Podcast Plíce pod kontrolou
Astmatik patří ke specialistovi ↗ Astma: od nejasností k porozumění ↗ Průvodce pacienta: Návštěva u lékaře ↗ Léčba astmatu: Klíč k životu bez omezení ↗ Astma: Život s astmatem očima pacientky ↗Chronická obstrukční plicní nemoc je postupně se zhoršující onemocnění plic postihující přibližně 8 % dospělé populace. Charakterizuje ji trvalé zúžení průdušek (omezení průtoku vzduchu dýchacími cestami), které není plně vratné (reverzibilní), na rozdíl od astmatu zúžení průdušek po inhalaci léku zcela neustoupí. CHOPN zahrnuje chronickou bronchitidu (zánět průdušek s nadměrnou tvorbou hlenu) a plicní emfyzém (destrukce plicních sklípků).
Hlavní příčinou je kouření cigaret. Riziko představuje také dlouhodobé vystavení průmyslovému prachu, chemikáliím, zplodinám hoření (domácí topeniště, krby) nebo znečištěnému ovzduší. Vzácněji je příčinou genetická predispozice — deficit bílkoviny alfa-1-antitrypsin. Onemocnění se obvykle projeví po 40. roce věku.
Typická trojice příznaků: chronický kašel (zejména ráno), zvýšená tvorba hlenu a postupně se zhoršující dušnost při zátěži. Pacienti si zpočátku na dušnost nestěžují — omezí aktivity a přizpůsobí se. Nemoc se proto často diagnostikuje pozdě, v pokročilém stadiu. Pozor: CHOPN u kuřáků bývá mylně považováno za „normální kuřácký kašel".
Základem je spirometrie — poměr FEV1/FVC pod dolním limitem normy po inhalaci bronchodilatancia potvrzuje CHOPN. CT hrudníku odhalí emfyzém a vyloučí jiná onemocnění. Vyšetření hladiny eozinofilů v krvi je důležité pro rozhodování o léčbě inhalačními kortikosteroidy.
Léčba CHOPN se skládá ze čtyř kroků. Prvním a nejdůležitějším je eliminace rizik — zanechání kouření zpomalí zhoršování nemoci a prodlouží život. Žádný lék toto nenahradí.
Druhým krokem je inhalační léčba bronchodilatancii — léky rozšiřující průdušky. Základem jsou dlouhodobě působící přípravky (LABA — betamimetika, LAMA — anticholinergika), moderní doporučení preferují jejich kombinaci v jednom inhalátoru. Inhalační kortikosteroidy se přidávají pouze u vybraných pacientů — těch s vysokou hladinou eozinofilů a opakovanými exacerbacemi. Klíčová je správná volba inhalačního systému.
Třetím krokem je plicní rehabilitace — řízené cvičení a fyzioterapie. Je prokázáno, že udržení pohybové aktivity a svalové hmoty zásadně ovlivňuje přežití. Řadu cviků lze provádět i doma — viz cviky pro plíce.
Součástí léčby je také pravidelné očkování proti chřipce, covidu-19, RS virům a pneumokokům.
Ve čtvrtém kroku — při pokročilém onemocnění s nízkou hladinou kyslíku v krvi — indikujeme domácí oxygenoterapii (kyslíkový koncentrátor). Léčba je hrazena pojišťovnou pro nekuřáky nebo pacienty, kteří přestali kouřit alespoň 6 měsíců před zahájením léčby — jde o bezpečnostní opatření, protože koncentrovaný kyslík je výbušný. U nejtěžších pacientů přichází v úvahu transplantace plic.
🎧 Videa a podcast
Chronická obstrukční plicní nemoc ↗ CHOPN – O onemocnění srozumitelně ↗ Léčba a diagnostika chronické obstrukční plicní nemoci ↗ CHOPN: Vy se ptáte, my odpovídáme! ↗Jedná se o rozsáhlou skupinu více než 200 onemocnění, která postihují plicní intersticium — pojivovou tkáň tvořící „skelet" plic, obklopující plicní sklípky a cévy. Společným rysem je zánět a/nebo fibróza (jizvení) plicní tkáně, která tuhne a ztrácí schopnost přenášet kyslík do krve. Nejčastějšími zástupci jsou idiopatická plicní fibróza (IPF), sarkoidóza, exogenní alergická alveolitida a kryptogenní organizující pneumonie.
Typickým příznakem je pozvolna narůstající dušnost při zátěži, suchý dráždivý kašel a únava. Poslechově nacházíme charakteristické „praskání" na konci nádechu, podobné roztrhávání suchého zipu (tzv. velcro fenomén). V pokročilých stadiích se může vyvinout ztluštění konečků prstů (tzv. paličkovité prsty).
HRCT hrudníku (CT s vysokým rozlišením) je klíčové — odhalí charakteristické vzorce postižení tkáně. Funkční vyšetření plic prokáže restriktivní ventilační poruchu (snížené plicní objemy) a sníženou difúzní kapacitu pro CO (DLCO). Při nejasné diagnóze může být nutná bronchoskopická nebo chirurgická biopsie.
Léčba se liší podle konkrétního onemocnění. U idiopatické plicní fibrózy jsou k dispozici antifibrotické léky (nintedanib, pirfenidon), které zpomalují její zhoršování. Sarkoidóza a exogenní alergická alveolitida reagují na kortikosteroidy. Součástí léčby je kyslíková terapie při poklesu saturace a plicní rehabilitace. U vybraných pacientů přichází v úvahu transplantace plic.
Obstrukční spánková apnoe je onemocnění, při kterém dochází během spánku k opakovaným částečným nebo úplným uzávěrům horních cest dýchacích. Svaly hltanu se ve spánku uvolní natolik, že jazyk a měkké patro zapadnou dozadu a zablokují průchod vzduchu. Zástavy dechu trvají typicky 10–60 sekund a během spánku jich mohou být desítky až stovky za noc.
Každá zástava dechu způsobí pokles kyslíku v krvi, vzestup CO₂ a aktivaci stresové reakce — srdce se zrychlí, stoupne krevní tlak. Mozek se musí opakovaně probouzet, aby obnovil dýchání — i když si toho pacient ráno není vědom. Výsledkem je chronicky nekvalitní spánek, denní únava a zvýšené kardiovaskulární riziko (hypertenze, arytmie, infarkt, cévní mozková příhoda).
Hlasité chrápání s pauzami (které může pozorovat partner), ranní únava přesto, že jste spali dostatečně dlouho, denní ospalost, usínání po obědě nebo při čtení, ranní bolesti hlavy, obtížná koncentrace a podrážděnost. Rizikové faktory zahrnují obezitu, krátký krk, velké mandle a věk nad 40 let.
Diagnózu potvrdí domácí polygrafie — přenosný přístroj zapůjčený naší ambulancí, který přes noc měří dýchání, hladinu kyslíku v krvi (SpO₂), polohu těla a pohyby hrudníku. Závažnost se hodnotí indexem AHI (počet apnoí za hodinu): mírná OSA 5–15, středně těžká 15–30, těžká nad 30 epizod/hodinu.
Zlatým standardem léčby středně těžké a těžké OSA je CPAP přístroj, který přes masku udržuje v dýchacích cestách mírný přetlak vzduchu a brání jejich uzávěru. Při pravidelném používání odstraňuje příznaky prakticky okamžitě. U mírné OSA lze použít zubní dlahu. Součástí léčby je redukce hmotnosti, omezení alkoholu před spaním a spaní na boku.
Bronchiektázie jsou trvalá, nevratná rozšíření průdušek způsobená destrukcí jejich stěn. Rozšířené průdušky ztrácejí schopnost účinně se očišťovat — hlen se hromadí, tvoří se podmínky pro opakované infekce, které dále poškozují tkáň. Vzniká tak začarovaný kruh zánětu a infekce.
Bronchiektázie mohou vzniknout po těžkých plicních infekcích (tuberkulóza, černý kašel, zápal plic v dětství), při chronickém zánětu (CHOPN, astma), u cystické fibrózy nebo primární ciliární dyskineze. Část případů zůstává bez zjistitelné příčiny (idiopatické bronchiektázie).
Chronický produktivní kašel s velkým množstvím hlenu (zejména ráno), opakované plicní infekce, dušnost a únava. Diagnózu potvrdí HRCT hrudníku. Léčba zahrnuje intenzivní dechovou rehabilitaci a fyzioterapii hrudníku, inhalační mukolytika k usnadnění odkašlávání a cílenou antibiotickou léčbu při infekčních exacerbacích.
Rakovina plic — bronchogenní karcinom — patří k nejčastějším a nejzhoubnějším nádorům u nás i ve světě. Podle histologického vyšetření vzorku odebraného z plic rozlišujeme 2 základní skupiny — až 85 % tvoří nemalobuněčný plicní karcinom (NSCLC), nejčastěji adenokarcinom nebo dlaždicobuněčný karcinom. Zbývajících přibližně 15 % tvoří agresivnější malobuněčný karcinom, typický rychlým růstem a časným rozšířením (metastazováním) do dalších orgánů.
Hlavní příčinou vzniku plicní rakoviny je kouření. Nádory pohrudnice (mezoteliom) jsou spojeny s expozicí azbestu. Do plic a na pohrudnici mohou metastazovat i zhoubné nádory z jiných orgánů.
Časná stádia jsou často bezpříznaková — nádor se nalezne náhodně na RTG nebo CT. Příznaky pokročilejšího onemocnění zahrnují přetrvávající kašel nebo jeho změnu, vykašlávání krve, dušnost, bolest na hrudi, chrapot, opakované záněty plic na stejném místě, úbytek hmotnosti a únavu.
Skiagram (RTG) hrudníku je prvním krokem, CT hrudníku s kontrastem podrobně zobrazí nádor a zvětšené uzliny. PET-CT odhalí vzdálené metastázy. Bronchoskopie s biopsií nebo CT navigovaná biopsie umožní histologické potvrzení a určení přesného typu nádoru. Nezbytnou součástí je molekulárně genetické vyšetření — testujeme přítomnost mutací (EGFR, ALK, ROS1, KRAS) a expresi proteinu PD-L1, které určují, která moderní léčba bude pro konkrétního pacienta nejúčinnější.
Léčba je vždy individuální a probíhá v multidisciplinárním týmu onkologického centra. U lokalizovaných nádorů je metodou volby chirurgické odstranění nádoru (resekce) — dnes stále více roboticky asistovaná, která znamená rychlejší rekonvalescenci a kratší hospitalizaci.
Moderní onkologie zažívá skutečný průlom. Cílená léčba (tyrozinkinázové inhibitory pro nádory s mutací EGFR, ALK nebo KRAS) a imunoterapie (checkpoint inhibitory blokující protein PD-L1) dramaticky prodloužily přežití i u pokročilých stadií. Moderní léčba se navíc postupně zavádí i do dřívějších stadií — jako doplněk po operaci (adjuvantní léčba) nebo před operací (neoadjuvantní léčba) — s cílem zcela vyléčit nemocného.
Nezastupitelnou roli zejména v léčbě malobuněčného plicního karcinomu má systémová chemoterapie a ozařování (radioterapie). Naše role spočívá v primární diagnostice, bronchoskopii a odeslání pacienta do onkologického centra.
🎧 Video
Odhalte rakovinu plic dříve, než se projeví ↗Tuberkulóza (TBC) je infekční onemocnění způsobené bakterií Mycobacterium tuberculosis, přenášené vzdušnou cestou — vdechnutím kapének z kašle nebo kýchání nemocného. Aktivní onemocnění se rozvine pouze u 5–10 % nakažených — nejčastěji při oslabení imunity.
Chronický kašel trvající déle než 3 týdny (někdy s krví), noční pocení, teploty nebo horečky, výrazný úbytek hmotnosti a únava. Příznaky nastupují plíživě a pacienti je zpočátku podceňují.
RTG hrudníku ukáže charakteristické změny. Mikrobiologické vyšetření sputa potvrdí diagnózu. IGRA testy (QuantiFERON) zachytí skrytou (latentní) infekci. Léčba trvá minimálně 6 měsíců kombinací čtyř antituberkulotik (izoniazid, rifampicin, pyrazinamid, etambutol). Neúplná léčba je nebezpečná — může vést ke vzniku multirezistentní TBC. Lidé, kteří byli v blízkém kontaktu s nakaženým plicní tuberkulózou, musí být vyšetřeni preventivně.
Pneumonie je akutní zánět plicního parenchymu způsobený bakteriemi (nejčastěji Streptococcus pneumoniae), viry nebo méně často plísněmi. Projevuje se teplotou, třesavkou, produktivním kašlem, dušností a bolestí na hrudi. Diagnózu potvrdí RTG hrudníku a laboratorní vyšetření. Léčba zahrnuje antibioterapii, dostatečnou hydrataci a odpočinek.
Způsobené netypickými bakteriemi — Mycoplasma pneumoniae, Chlamydophila pneumoniae nebo Legionella pneumophila. Průběh bývá mírnější s dominujícím suchým kašlem a často bolestmi svalů. Léčba makrolidovými antibiotiky nebo tetracykliny.
Zánět pohrudnice způsobuje ostrou bolest na hrudi zesilující při nádechu nebo kašli. Může se hromadit tekutina v pohrudniční dutině (výpotek), což může vést k dušnosti. Léčba spočívá v nasazení antibiotik, dostatečné hydrataci, podávání léků proti bolesti a odpočinku. Někdy je nutné u rozsáhlých výpotků provést hrudní punkci s vypuštěním tekutiny.
Zatímco klasická gastroesofageální refluxní choroba způsobuje pálení žáhy a říhání, při extraesofageálním refluxu se dostává kyselý žaludeční obsah s pepsinem až do oblasti hltanu, hrtanu, někdy i do dutiny ústní. Sliznice hrtanu je na chemické dráždění citlivější než jícen, takže i malé množství refluxátu způsobí potíže. Přibližně polovina pacientů s extraesofageálním refluxem nikdy nepociťuje pálení žáhy, proto bývá toto onemocnění přehlédnuto a zaměněno za jiné diagnózy.
Základní příčinou je nedostatečná funkce dolního a horního jícnového svěrače, které za normálních okolností brání zpětnému toku obsahu žaludku. Rizikové faktory zahrnují obezitu, velké porce jídla, konzumaci tučných a kořeněných jídel, alkohol, kávu, kouření a stresový životní styl. Chronický kašel sám o sobě zvyšuje nitrobřišní tlak a může reflux prohlubovat.
Chronický kašel (zejména po jídle, ráno nebo vleže), chrapot a bolest v krku zvláště ráno, pocit hlenu nebo cizího tělesa v krku (globus pharyngeus), nutkání k odkašlávání, opakované záněty hrtanu a hltanu, pocit pálení v krku. Méně časté jsou potíže s polykáním a zhoršení astmatu (reflux může spouštět bronchospazmus).
Zlatým standardem diagnostiky je 24hodinová faryngeální pH-metrie — tenká sonda zavedená nosem do oblasti hltanu měří přítomnost kyseliny po celý den a noc. Zaznamenáváme přitom jídlo, polohu těla a případné potíže. Výsledek ukáže, zda a jak často kyselina dosahuje do hltanu a zda koreluje s příznaky. Laryngoskopie (pohled na hlasivky) může odhalit charakteristické změny sliznice způsobené kyselinou.
Režimová opatření jsou zásadní: jíst menší porce, nejíst 3 hodiny před spaním, zvednout hlavu postele o 15–20 cm, omezit tučná jídla, alkohol, kávu, čokoládu a mátové čaje, nekouřit a redukovat nadváhu.
Farmakologická léčba zahrnuje inhibitory protonové pumpy (omeprazol, pantoprazol, esomeprazol), které snižují kyselost žaludečního obsahu. Léčba trvá obvykle 3–6 měsíců.